O projektu
Bezpečná adresa je dlouhodobým projektem, který od roku 2008 postupně prošel čtyřmi etapami realizace.
Popis řešené situace
Právě bydlení zajišťuje řadu základních lidských potřeb, zejména přístřeší, bezpečí a soukromí. Stálé bydliště je také podmínkou pro plné zapojení člověka do společnosti, proto je různě podporováno státem. Bydlení člověka výrazně ovlivňují politika, kultura dané společnosti, ekonomika, ale i sociální prostředí. Pro každého člověka má dům, byt, místnost nebo přístřeší, ve kterém žije, jiný, nicméně vždy velký a zásadní význam. V tomto prostoru se odehrává značná část osobního i rodinného života.
Mezi obyvateli bytových domů však přetrvává zvýšená míra subjektivního i objektivního ohrožení kriminalitou, mezilidskými vztahy, generačními problémy, sociálními či etnickými menšinami a neurovnanými sousedskými spory. Současně se projevuje minimální ochota a schopnost obyvatel bytových domů k samostatné aktivitě a k převzetí spoluodpovědnosti za bezpečnost, pořádek a celkové zlepšení soužití.
Naproti tomu přetrvává vysoký počet intervencí policie, samosprávy a státní správy, které se v rámci zákonných kompetencí zaměřují zejména na nastolení právního stavu, nikoliv na odstranění příčin problémů. Taková intervence je administrativně i personálně nákladná, málo účinná a pro komunitu jako celek obtížně přijatelná. Výrazným problémem je malá informovanost a ochota veřejnosti k řešení problémů v bytovém domě s využitím služeb nestátních neziskových organizací (sociální, volnočasové, poradenské, pečovatelské atd.).Soubor těchto problémů a jejich vzájemné prolínání a posilování vytváří prostředí, ve kterém se neřešené problémy prohlubují a nevhodně řešené problémy vytvářejí nové. V komunitách obyvatel bytových domů, ale i ulic a celých čtvrtí narůstá míra pocitu ohrožení, nesnášenlivosti, zatrpklosti a často i agrese.
Intervence policie a samosprávy, případně státní správy do vnitřních vztahů komunity obyvatel bytových domů se omezuje pouze na již vzniklé protiprávní jednání, které sice policie ukončí a uloží sankce či tresty, ale nezabývá se, nehledá a neřeší skutečné příčiny, které k takovému jednání vedly. Spoléhá tak pouze na efekt tzv. „generální prevence“ (odstrašení sankcí, trestem). V komunitách však tento zásah vytváří nové sociální a komunikační bariéry, prohlubuje krizi mezilidských sousedských vztahů a vytváří podmínky pro nové konflikty. Je tak v konečném důsledku drahý a neefektivní.
