Od vzniku ČSR po zestátnění (1918 - 1923)

V průběhu první světové války narukovala řada strážníků na vojnu. Správa města proto na jejich místa přijala tzv. výpomocné strážníky, kteří za denní plat 3 koruny a 50 haléřů (později 4 Kčs) plnili spolu se zbytkem původního mužstva potřebné úkoly. Když válka skončila, ne všichni narukovaní strážníci se domů a do zaměstnání vrátili. O některých byly poslední zprávy z ruského či italského zajetí, někteří zmizeli ve zmatku válečné vřavy beze stopy. straznici_pohresovani_1918.jpg, obrázek se otevře v novém okněProto bylo výpomocným strážníkům nabídnuto, že po složení zkoušky, kde bude prověřena úroveň jejich fyzické schopnosti pro strážní službu, znalosti služebních předpisů a znalost řeči slovem a písmem, dostanou plnohodnotné místo strážníka. Výhodu měli ti, kteří předtím navštěvovali tzv. instrukční kurz, ale nakonec většina zájemců potřebnou zkoušku složila a místo tak získala.

Po rozpadu Rakouska-Uherska však ve většině měst zesilovaly tendence (výrazně podporované novou československou vládou) o to, aby byla městská policie zestátněna. Za touto myšlenkou byla v první řadě snaha ušetřit co nejvíce prostředků z obecní pokladny, kterých se v té době zvlášť nedostávalo. Jak je ale patrné i z dobového tisku, v Brně hrála svoji roli i skutečnost, že strážníci, stejně jako například i některé spolky, lidem svojí přítomností stále připomínali dobu, kdy byla samospráva městské radnice vesměs v německých rukou.

A tak přestože ještě v prosinci roku 1918 rozhodla městská komise například o navýšení počtu jízdních policistů z 13 na 20, v následujícím roce již hledala cesty, jak tuto jednotku redukovat až postupně úplně zrušit. V dubnu 1921 tak již byli ve stavu pouze 4 strážníci, 4 koně, 2 ošetřovatelé a 1 inspektor. Zaměstnanci pak byli postupně přeřazeni na jiné policejní nebo civilní pozice (např. ošetřovatelé Karel Kirchner a Jan Weber byli původní profesí kočí, takže jim bylo městským prezídiem nabídnuto jiné místo u koní v městských službách) a poslední valaši – 14letý světloryzák Ajax, 14letý světloryzák Rolf, 12letý světlohnědý Bubi a 12letý světloryzák Alfons – byli v jarních měsících roku 1922 prodáni či převedeni na jiné služby.

Termín definitivního zestátnění brněnské úřady dlouho odsouvaly, až rozhodly, že nejprve budou (1. 10. 1922) oficiálně převedeny veškeré nemovité prostory a do 20. 11. má každý strážník možnost podat žádost o přestup do služeb policie státní. Toho většina strážců pořádku využila a tak skutečně k 1. 3. 1923 přestoupilo 263 strážníků, 16 policejních agentů, 2 inspektoři a 2 úředníci.

0012a.jpg, obrázek se otevře v novém okněZhruba stovka zaměstnanců převedena nebyla: 5 jich bylo penzionováno, 11 o přestup nepožádalo a 95 byla žádost z různých důvodů zamítnuta. Ti pak většinou dostali alespoň možnost pracovat v jiných městských službách, často například jako hlídači objektů. 

Přestože od zániku původní městské policie v Brně uplynulo již téměř sto let, na některých místech dodnes nalezneme její stopy. Na Staré radnici jsou v prostoru tzv. zastupitelského klubu místnosti, které dříve sloužily jako cely pro zadržené. V přízemí zde bylo mimo jiné pracoviště policejního fotografa a v některé z místností mělo být podle záznamů v Archivu města Brna umístěno i policejní muzeum, uchovávající všechny typy uniforem od samého začátku v roce 1866 až do doby zestátnění. Bohužel poslední zmínka o muzeu je z konce roku 1922, kdy pracovník policejního úřadu požadoval finance k obnovení činnosti muzea. Co se s exponáty stalo potom, zůstává záhadou.

V Muzeu města Brna je také uložena přilba některého z okrskových velitelů (dnes bychom řekli vedoucího revíru) a nákrční štítek (ringkragen), u strážníků nesoucí jejich služební číslo, u velitelů pak orlici s městským znakem. Nachází se zde i důstojnická šavle vzor 1861 a puška systému Wänzel s bodákem, model 1867. A úřední dokumenty, které unikly skartaci, pro změnu uchovávají různé fondy Archivu města Brna a Moravského zemského archivu. 

Zpět na celkový přehled historie MPB

Vytvořeno 22.3.2017 13:24:03 | přečteno 856x | ernest
load