Množím, množíš, množíme...
aneb kde se ti psi pořád berou?
(téma k zamyšlení)
Povšimli jste si, milí přátelé zvířat, jak máme v Česku přepejskováno? Jak je možné, že například do našeho útulku přijmeme ročně okolo 1100 psů, kteří z velké části nikomu nechybí? Kde se ti psi pořád berou?
Odpověď na tyto otázky je zdánlivě jednoduchá. Přece se množí. Ale co třeba zkusit si odpovědět na otázku PROČ se vlastně pořád tak množí? Tady už odpověď tak jednoduchá nebude.
V našich končinách psi už dávno volně nežijí. Přijali jsme je za společníky a za generace soužití jsme je dokonale domestikovali. Dnes už u nás těžko narazíte na smečky divokých psů žijících v komunitě odloučené od člověka, řídících se jen přírodními a zvířecími zákony, instinkty a pudy. Když na nějakého volně se pohybujícího psa venku narazíte, jde s největší pravděpodobností o psa zaběhnutého, nebo vyhozeného. Že se potkají dva takoví tuláci – pejsek a fenka – a založí spolu rodinu ve volné přírodě, je věcí skutečně naprosto ojedinělou. Stát se to může, ale taková rodinka psí kalamitu určitě nezpůsobí. Jak to, že se tedy psi všude okolo nás tak množí? No ovšem, jako vždy – za vším hledej člověka.
Je to skutečně právě člověk, který „trh se psy“ neustále zásobuje novými a novými přírůstky a způsobuje, že v dnešní době „nabídka“ psů vysoce překračuje „poptávku“. Přátelům zvířat se možná ve spojitosti se psy obchodní terminologie líbit nebude. Obchod se psy však nepochybně existuje. V dnešním světě se obchoduje snad již úplně se vším a slovo "peníze" se stalo jedním z nejfrekventovanějších termínů. Ve spojitosti se zvířaty se nám sice obchodní filosofie příliš nelíbí, protože si více ceníme zvířat samotných, než jejich relativní finanční hodnoty, ale potřeba hmotně a finančně se zajistit provází lidstvo už od nepaměti a při dnešním tržním způsobu života s tím těžko něco naděláme.
Je mnoho chovatelských stanic, jejichž vlastníci chovají psy z lásky a v zájmu zachování a zušlechtění psích plemen. U těchto chovů, byť jsou s obchodem spojeny od nepaměti, problém nevidíme. Obchod k těmto chovům prostě patří a je logické, že věnuje-li někdo péči o svá zvířata maximum, nerozdá štěňata svých miláčků komukoliv, na cokoliv a ještě zadarmo. Člověk, který si z kvalitní chovatelské stanice koupí čistokrevného psa, se také o něho zpravidla velmi dobře stará (i když, bohužel, setkáváme se i s opačnými případy).
Zmiňujeme-li v předchozím odstavci psy „papírové“, nechceme tím samozřejmě říct, že máme něco proti křížencům. Takový pravý český „voříšek“ má svoje kouzlo a mnoho lidí mu dá přednost před čistokrevnými, někdy bohužel přešlechtěnými a málo odolnými plemeny. Ale i pro chov voříšků by mělo platit: všeho s rozumem.
Morem dnešní doby jsou „množírny“.
Že nevíte, co toto slovo znamená? Pravda – vymysleli jsme si ho. Ale dost možná, že se toto slovo začne v brzké době používat úplně normálně. Nenajde-li se rychle nástroj, který by existenci množíren učinil přítrž. O co jde? Množírny jsou chovy psů, kde jsou ze strany vlastníků zvířat zcela cíleně s touhou po snadném výdělku křížena buď čistokrevná plemena tzv. „bez papírů“ (jsou lacinější, než čistokrevní psi s průkazem původu, a tudíž pro mnohé lidi finančně dostupnější), nebo v horším případě jakákoliv psí plemena s jakýmikoliv, bez rozmyslu, bez regulace, bez potřebné veterinární péče a v neposlední řadě i bez ohledu na zdraví fen, které jsou často k množení doslova zneužívány (mnohé z těchto fen už do našeho útulku bohužel také zavítaly).
Zdroj (foto): internet
Mezi množírny bohužel musíme zařadit i chovy „z hlouposti“. V těchto chovech nejsou prioritou peníze. V těchto chovech totiž není prioritou vůbec nic, natožpak pes. Psi jsou (v těch lepších případech) pouze nakrmeni a ponecháni životu podle jejich vlastní úvahy. Ani takových množíren není zrovna málo. Je opravdu s podivem, kolik nezodpovědných, nebo přinejmenším nerozumných lidí nechá své nekastrované feny běhat, kde se jim zachce, a vůbec nepřemýšlí o tom, co pak budou dělat se štěňaty. A pokud je to náhodou někdy napadne, řeknou si: Však o co jde, někomu je v hospodě za pár kaček prodáme. A když ne, ono se to vždycky nějak vyřeší.
Zdroj (foto): internet
A tak z obou typů množíren neustále vychází spousty štěňat, která nakonec nikdo nechce, natož aby je někdo kupoval. A proč by také měl, když může jít jinam a dostane hezčí a ještě zadarmo. Z potencionálně zpeněžitelného „zboží“ se tak z ničeho nic stane nepotřebná a obtížná „věc“, která skončí někde vyhozena. A útulky se plní a plní.
Že to není možné? Ale ano, je. Stačí jen porozhlédnout se po svém okolí. Množírny psů jsou všude a jejich „provozovatelé“ svoje počínání zpravidla ani netají. Jen se podívejte na internet, nebo do časopisů, v nichž se psi nabízejí. Jsou jich tam stovky a stovky. Jaký div, že spousta z těchto nechtěných, nebo neobchodovatelných psů skončí na ulici a následně v některém z útulku. Tedy alespoň v tom lepším případě. Protože, bohužel, jsou mezi námi i tací, co se dokážou zbavit psa podstatně brutálnějšími způsoby.
Zdroj (foto): internet
A co je na tom vlastně překvapujícího, řeknou si možná někteří. Vždyť podívejte se, jak se chovají lidé k sobě navzájem. Jaký div, že se tak chovají ke zvířatům, která se nemohou bránit, ani si postěžovat? No dobře. Ale je to snad omluva? Co všechno ještě budeme omlouvat?
Množitelům, s nimiž občas jednáme, když si přijdou do útulku vyzvednout svoje zaběhnuté psy, se snažíme problém ukázat i „z druhého břehu“, tedy z pohledu psů, kteří v útulcích koukají na svět skrze mříže a čekají někdy i léta, než se jich někdo ujme. Bohužel marně. Na honbu za penězi, na hloupost, ani na nezodpovědnost zřejmě žádný lék není.
Než si tohoto jevu všimnou zákonodárci, kteří by současný neutěšený stav v psích populacích mohli upravit vhodnou legislativou, nebo alespoň média, která by jednou místo dojemných reportáží z přeplněných útulků mohla natočit pořad o příčinách tohoto stavu, můžete k nápravě přispět i Vy. Třeba jen tím, že nebudete množírny podporovat a pejsky z nich odebírat. V útulcích je psů dost a dost a každému z nich můžete udělat radost, když si ho vezmete a dobře se o něho postaráte. Mnozí z nich si v životě hodně vytrpěli a alespoň trochu individuální péče a lásky svého pánečka by si zasloužili. Každého, kdo se rozhodne ubírat se touto cestou, si skutečně vážíme.
Zdroj (foto): útulek
Nechceme Vám ale říkat, odkud si máte brát pejska a odkud ne. Takové rozhodnutí bude vždycky jen na Vás. Můžete si samozřejmě vzít pejska odkudkoliv. Třeba i z množírny. Jen Vás prosíme o zamyšlení: Nepodpoříte tím množitele v přesvědčení, že jsou na správné cestě?
Důvodů, proč se stále více psů ocitá v útulcích, je samozřejmě mnohem víc. Popsali jsme jen jeden, protože kdybychom se měli rozepsat o všech, povídání by bylo tak dlouhé, že by ho do konce asi nikdo nedočetl. Třeba se jim budeme věnovat příště. Trápí nás všechny z nich a nejvíc asi to, že není v našich možnostech na tom něco změnit.
Zdroj (foto): útulek
Možná, že toto téma vhodně uzavře historka z našeho útulkového života. Tady je:
To takhle letos na podzim přišla do našeho útulku paní se svým pejskem a dožadovala se i s ním vstupu ke kotcům. Snažili jsme se paní vysvětlit, že to nejde, že se svým pejskem ke kotcům nemůže. Ale ta trvala na svém a svůj požadavek dokonce následně i upřesnila. Potřebuje prý k fenám, a kde jinde by se k nim dostala, než v útulku. Když jsme se ohromeni zeptali proč, odpověděla nám, že její pejsek si aspoň jednou za čas potřebuje nějakou tu fenu poskákat! A my jsme tady přece od toho!
Škoda, že tato historka není k smíchu.
ing. Pavel Terzijski
vedoucí útulku
Jak zase jednou hodní občané pejskům pomohli
To se jednoho mrazivého dne objevilo v našem útulku auto a jeho osazenstvo – manželé středního věku – vyložili dva pejsky, kteří s nimi přicestovali. S nevinnou tváří sdělili pracovníkům útulku, že asi dvouletého křížence a asi sedmiletého bernského salašnického psa našli pobíhat na území brněnských Kníniček a bez hnutí brvy podepsali i čestné prohlášení o tom, kde a jak pejsky našli.
Jaké bylo překvapení pracovníků útulku, když se po dvou dnech přihlásili vlastníci obou pejsků. Pejsci se jim totiž ztratili v Rašově, v obci nedaleko Lomnice u Tišnova, asi 35 km od Brna. Jen šťastnou náhodou se dozvěděli o tom, že oba jejich pejsci jsou v našem útulku. Hledali je všude po okolí, ale nikdy by je nenapadlo, že by se jejich psí přátelé mohli ocitnout tak daleko od domova. Ale všechno šťastně dopadlo a oba pejsci jsou již dnes zase v pořádku doma.
A proč o tom píšeme? Zkuste zapřemýšlet s námi.
V tomhle případě všechno dobře dopadlo. Ale v mnoha jiných případech tomu tak nemusí být. Je to nejen o tom, že někteří lidé – ať už jsou jejich pohnutky subjektivně sebelepší – lžou. Je to i o tom, že neznají zákony a bohužel ani nepřemýšlí. Platné znění občanského zákoníku nálezcům jasně ukládá, že nalezené zvíře mají odevzdat obci, na jejímž území k nálezu došlo. Tento zákon nebyl vymyšlen samoúčelně. Ztratí-li někdo pejska, asi ho těžko bude hledat 35 km od místa, kde se mu ztratil, nebo ještě dál. Mnohokrát jsme se setkali s tím, že nám lidé o nálezu pejska v Brně lhali a mezitím vlastník pejska ve své obci chodil dům od domu a ptal se sousedů, zda jeho pejska neviděli, marně vylepoval letáčky, že se pejsek hledá, nebo se marně obracel na svůj místně příslušný obecní úřad.
Ptáte se, proč lidé takto pejskům „pomáhají“? Nevíme. Opravdu nevíme, proč někdo odveze nalezeného psa mnoho kilometrů daleko a často definitivně ho tak zbaví reálné šance dostat se zpět ke svým pánečkům. Jsme přesvědčeni o tom, že mnoho našich psích svěřenců se mohlo šťastně vrátit domů, nebýt toho, že je někdo výše popsaným způsobem „zachránil“. Pro se tak děje? Nevíme.
Jedno však víme jistě: Žádný z těchto pejsků, ani žádný z jejich pánečků, by podobným „zachráncům“ nepoděkoval.
ing. Pavel Terzijski
vedoucí útulku
